Zvedá se mlha, Tichošlápku
2. července
Pořád nedokážu pochopit, proč jsi si musel Bellatrix vybrat zrovna ty. Možná kdyby s
ní bojoval někdo jiný, ještě bys byl mezi námi. A já bych necítil tu hroznou
prázdnotu ve svém nitru. Víš jaký je to pocit, když ti odejde někdo blízký? Vlastně
co to povídám, samozřejmě že víš, přece James a Lily….Co myslíš, že právě
dělám? Sedím u krbu, dívám se do plamenů a v ruce držím rozbitou skleničku. Čekám
na tvoji odpověď a ona pořád nepřichází. Proč? Proč?!
3. července
Nemůžu spát. Z brku pomalu odkapává inkoust a já sedím nad prázdným
papírem, na kterém se rozpíjí velká černá skvrna. Střepy leží zapomenuty na okně,
zrcadlí se v nich měsíc. Svítí si, jako by se vůbec nic nestalo. Připadá mi
zvláštní, že se svět kolem tolik změnil. Na pohled snad ne, ale když se
podívám pořádně….při každém nádechu, pohybu….je strašně těžké smířit
se se smrtí někoho, koho jsem měl opravdu rád….
4. července
Asi nejsem první ani poslední, kdo se ptá, co je vlastně smrt. Opravdu to nevím. Ukončení
života, po kterém už nic nepřijde? Začátek nové cesty? Proč ji pak nemohu sdílet s
tebou? Co je to za spravedlnost, žes mohl odejít a já ne? Tak podivné slovo a tolik
významů. Co kdyby ses už nikdy nevrátil? Ale odkud si myslím, že by ses měl
vrátit? Vždyť já ani netuším, kams odešel. Moje slova začínají být trochu
nesouvislá, stejně jako mé myšlenky….
5. července
Našel jsem v zásuvce Pobertův plánek, zastrčený pod hromadou lejster, která
čekají na vyřízení. Nemám sílu to udělat. Jenom se tak dívám na naše společné
dílo a vidím před sebou čtyři chlapce. Červíček se bojácně rozhlíží kolem,
Dvanácterák mu právě chlácholivě položil ruku na ramena. Náměsíčník s
knížkou v ruce a elegantní Tichošlápek, který si právě v nenapodobitelném
gestu odhrnuje z čela neposlušný pramen vlasů….
6. července
Právě mi přišla sova od Harryho, s několikastránkovým dopisem. Trápí se snad ještě
víc než já, pokud je to vůbec možné. Dává si za vinu všechno, co se stalo.
Překvapuje tě to? Kdyby neušetřil Petrův život, kdyby Snape nepřestal s nitrobranou,
kdyby je nenapadlo letět na Ministerstvo kouzel….to je samé kdyby a nikomu
to nepomůže . A už vůbec ne Harrymu nebo dokonce mně. Ztratil jsem jediného
přítele, který mi na světě ještě zbýval….
7. července
Poprvé po šesti dnech jsem vyšel ven z domu. Nebyl to dobrý nápad. Schylovalo
se k dešti a obloha svou barvou připomínala tvoje oči vždycky když ses zlobil.
Létaly z nich blesky, které hrozily stihnout každého, kdo se jim postavil
do cesty. Ale když se smál, svítily v nich veselé jiskřičky. Při představě, že
už je nikdy v životě neuvidím, se mi ty moje zalévají slzami smutku a úplně
beznaděje….
8 července
Dneska bys měl třicáté šesté narozeniny. Pamatuješ na ten rok, kdy ti bylo
sedmnáct? Vytáhli jsme tě s Jamesem do Děravého kotle a objednali něco, co se
jmenovalo Marina Passion. Při prvním loku jsi poprskal všechny kolem,
protože ti tam Dvanácterák nepozorovaně vysypal půlku slánky. Ještě teď vidím
tvůj výraz, plný naprostého znechucení. Co bych za to dal, kdybych mohl
vrátit čas….
11. července
Za posledních dvanáct let už jsem si sice zvyknul trávit své proměny ve vlkodlaka
o samotě, ale naposled to bylo horší než jindy. Snad proto, že je odteď budu přestávat
sám až do konce života. Znovu mi začala krvácet rána na spánku, ale ta
druhá, v srdci, bolí mnohem víc a palčivěji. Tu nespraví dokrvovací lektvar
ani nic podobného. Chybíte mi, Tichošlápku, ty i James. Moc
mi chybíte….
12. července
Sedím na dřevěném rámu otevřeného okna a pozoruji ubývající měsíc.
Tentokrát mne to nenaplňuje tichou radostí jako obvykle. Protože kousek od něj se
třpytí Psí hvězda. Vzpomínám si na den, kdy jsem složil zkoušky z
přemisťování. Před Ministerstvem kouzel čekal ohromný černý pes a když spatřil
mou rozzářenou tvář, radostně zaštěkal, porazil mě na zem a stoupl mi
tlapkami na ramena….
13. července
Vybavila se mi tvoje nejoblíbenější báseň….
Obzor do slunce klesl
a v lese se sešeřilo.
Usednul pod strom
s povzdechem,
vycházejícím přímo ze srdce.
Sáhl do záňadří
lahvička s jedem
zableskla se v světle měsíčním….
Už přes slzy nevidím na svá slova….vždycky jsme se ti s Jamesem vysmívali,
odkdy prý je chladný a nedostupný Sirius Black takový romantik. Jak rád
bych se ti za ty ošklivé věty omluvil. Promiň, Tichošlápku, promiň mi
všechny ty chvíle, kdy jsem se k tobě nechoval jako kamarád. Když si vzpomenu,
co jsem ti řekl poté, co ses představil jako Black, je mi stydno….
14. července
Přímo uprostřed obilného pole stojí jeden starý nádherný strom, ke kterému
chodím vyplakat ze sebe bolest. Vdechuji aromatickou vůni zvrásněné
kůry a nechávám slzy volně stékat po tvářích. Teď tu sedím, píšu a
na mém stole….jak jsi to říkal?
….lahvička s jedem
zableskla se v světle měsíčním….
Víš, jak to pokračuje? Ale jistěže ano, byly to přece tvé nejmilejší verše….
….zvon se kývá na zvonici smrti….
v kopcích mezi starými duby
bílý opar stoupá k nebi
nehybně klidný usíná v jeho objetí….
Zvedá se mlha, Tichošlápku….
Komentáře
Přehled komentářů
No já taky, přesně:) Nerada to čtu, protože se mi u toho chce brečet, ale píšu to pořád dokola.. logika. Ale děkuju za pochvalu.
Btw, nechodíš ty i na pottpovídky?
...
(kolycek, 21. 1. 2007 11:35)já nerada čtu takovýhle smutný věci, vždy mi to připomene, že sirius už neni a remík zůstal sám a mě je jich vždy tak líto... a tohle mělo opět stejný účinek, ale napsaný je to hezky:0)
Thx
(Lejdynka, 20. 11. 2006 8:58)Jaj, tak to mě mrzí..a vlastně jsem i trochu ráda, pže to znamená, že to nějak zapůsobilo :) A děkuju moc a moc, že se ti to i tak líbilo..
Nádherný.
(Eva, 24. 10. 2006 10:43)
To je tak nááádhernýýýý!!!! Tak nádherně smutný!!!!
Až jsem se z toho rozbrečela.
Pampadam..
(Lejdynka, 1. 2. 2007 22:58)