Remus John Lupin

Proč jsi nezůstal stát,

když jsem tě volala?

Proč jsi se otočil a utekl?

Já ti nechtěla ublížit.

To by mě nikdy nenapadlo,

dokonce ani ve snu.

Pak jsi zakopl

a uhodil sebou o zem.

Bylo na tobě vidět, že tě tvé rány bolí.

I potom jsi měl šanci přestat s tím bezdůvodným ukrýváním.

Tys jí nevyužil.

Vstal jsi a kulhal pryč.

Já šla za tebou.

Pomalu, velmi pomalu.

Vypadal jsi tak vyplašeně,

bylo mi tě líto.

Znovu jsem vyslovila tvé jméno.

Třetí možnost, jak se přestat trápit.

Ale ty bys bez trápení asi nemohl žít.

Proto jsi prchal jako pronásledovaná liška.

Nebo bych tě měla spíš přirovnat k vlkovi?

S šedou srstí, světlými tlapkami a krvácejícím zraněním na boku?

U všech čertů, proč jsi mě nenechal, abych ti ty rány ošetřila?

Nemuselo se to stát.

Je jako tvrdohlavý osel, říkala jsem si, když jsem u tebe byla včera.

Dnes mi tě je jenom líto.

A výčitka mi zamrzá na rtech.