Nechoď za mnou
Šla jsem bažinou,
až po kotníky se bořila do bahna,
zorničky rozšířené hrůzou.
Sem tam jsem zakopla o vystouplý kořen
vlastní bezmocnosti.
Jednou jsem dokonce upadla,
tak nešikovně, až jsem si poranila kotník.
Ale ani to mě neodradilo
a kulhala jsem dál.
Proč se vlastně chci dostat na druhou stranu?
Snad abych konečně uviděla moře
a azkabanskou pevnost?
Možná.
Jenom morbidní touha
spatřit nepoznané,
nenáviděné....
Takhle moc daleko nedojdu.
Prostě to nejde.
Jsem moc unavená
na tak dlouhou cestu.
Konečně to vzdávám
a sedám si pod torzo jednoho stromu.
Komentáře
Přehled komentářů
Ehm, pardon za zpoždění, podívala jsem se sem teprv teď ;) Ale moc moc ěkuju za pochvylu, určitě se kouknu na tvůj blog.
ůžo
(Tonksova, 5. 5. 2007 11:02)Ahoj máš ty povídky ůžasný.četla jsem je všechny a moc se mi líbily.Podíváš se na velkecary.blog.cz Moc te prosím
Díík
(Lejdynka, 18. 9. 2007 23:11)