Hořkosladká pomsta
Venku hustě pršelo, nebylo vidět na krok a tma se pomalu zhušťovala. Remus Lupin seděl ve svém pokoji v Grimauldově náměstí, v Siriově domě, spíše v domě, který Sirius tolik nenáviděl a zdědil ho po své též nenáviděné matce., která mu neustále z velkého obrazu připomínala, že je špína svého rodu.
Remus si četl jakousi knihu, nejspíše detektivního rázu. Seděl na své posteli a přejížděl očima z řádku na řádek a každé slovo doslova hltal očima. U své levé ruky měl rozsvícenou malou lampičku, protože by jinak bylo v pokoji šero a nepřečetl by vůbec nic. Četl knihu tak dychtivě, že úplně zapomněl, že dnes nadešel čas úplňku. Déšť už pomalinku přestával, mraky se začali trošku rozhánět a na nebi se po kouskách objevoval veliký, kulatý a hlavně plný měsíc. Chvíli trvalo, než se jeho svit dostal k Remusovi do pokoje. Ten náhle upustil knížku na zem, zmocnila se ho jakási slabost. Sakra, úplněk. Řekl si pro sebe. Jindy by nebyl tak vydšený, ovšem poprvé po dlouhé době si nevzal vlkodlačí lektvar…
Remus vyběhl před dům. Vůbec si neuvědomoval proč to udělal, proč nezůstal uvnitř. Sirius si všimnul jeho odchodu a snažil se o nejrychleji seběhnout schody, ale cestu mu zkřížil Krátura.
„ Uhni!“štěkl na něj a odstrčil ho. Skřítek se uhodil o zábradlí a chvíli tam zůstal ležet. Sirius vyběhl ven a snažil se najít Rema. Jenomže ani pouliční osvětlení mu v šeru nepomohli. Pak ale uslyšel zlověstné vytí. Remus byl vlkodlakem a Sirius nevěděl co se mu v příštích hodinách stane. Hledat ho by bylo šílenství, dobře si pamatoval na to, co se stalo kdysi u Bradavického hradu, skoro potyčku s Remem nepřežil.
Remus slyšel Siriův hlas, ale neotáčel se. Šel pořád dál, neohlížel se. Viděl před sebou nekonečně dlouhou uličku..ani nevěděl kde končí, nevěděl co je za ní, kam se dostane. Občas se zapotácel a chytil se sloupu nebo zdi domu aby neupadl. Začal cítit jakousi slabost, věděl, že se za chvíli začne měnit, že je to otázka několika minut než se z něj stane vlkodlak. Chtěl se někam schovat, nechtěl komukoliv ublížit, ale věděl, že to dost dobře nejde, když jsi vlkodlakem, zapomínáš kým jsi…
V parku nikdo nebyl…bylo až strašidelné ticho. Stromy se ohýbaly ve větru, déšť trošku zeslábl, ale blesky se stále proháněly po obloze jako splašení koně. Remus se opřel o strom a těžce oddechoval … za chvíli začal úplněk plnit svůj úkol. Ostré drápy, protáhlé oči, dlouhé špičaté tesáky … z Rema byl kompletní vlkodlak, který byl uprostřed parku a rozhlížel se kolem … po celém okolí bylo slyšet hlasité strašlivé vytí k Měsíci….
„ Ten Remus je fakt blázen … nezodpovědnej blázen.“ Sirius chodil už asi hodinu po obýváku sem a tam. Přemýšlel co se asi Removi stalo, že tak bezmyšlenkovitě vyběhl během úplňku na ulici … neměl nejmenší představu kde ho hledat, nebo co dělat, ale nechtěl sedět doma s rukama založenýma v klíně a čekat co se stane. A co se proměnit v psa a jít ho nenápadně hledat? Dobrej nápad, ale aby z toho taky vyvázli oba živý, že jo …
Elizabeth Johnsonnová šla z práce … byla unavená a ospalá a tak použila park, jako zkratku ke svému domu, který stál jen přes silnici. Schovala se pod velký černý deštník a rychle prošla prvním úsekem cesty. Potom zahnula doleva, sáhla do kapsy pro kapesník aby se vysmrkala. Najednou se v křoví něco pohnulo. Elizabeth tomu nepřikládala velký význam, ale když se křoví pohnulo znovu, znejistěla. Chvíli zůstala stát na místě a pak se dala znova rázně do rychlé chůze. Remus měl strašlivou chuť na krev … na lidskou krev a Elizabeth byla jedinečným zdrojem dnešní jeho kořisti.
Sírius otevřel velké okno v prvním patře … do obličeje mu zasáhla prudká zář jasného úplňku – toho nejhoršího znamení pro jeho kamaráda. Už ho štvalo, že byl v domě, zatím co Remus je tam venku …
Remus přeskakoval z jednoho křoví do druhého … už nechtěl čekat, jakmile se Elizabeth k němu jen přiblíží, je jeho ..
Po ulici šel velký černý pes a vrtěl ocasem … občas zaštěkal, když viděl přeběhnout kočku z jedné strany na druhou, ale nerozptyloval se jimi. Mířil též k parku a doufal, že jeho kamarád tam pořád ještě je.
Elizabeth stále pokračovala v cestě … blížila se k místu kde byl Remus schovaný a nějaké nebezpečí vycítila. Zrychlila krok, skoro utíkala … ale nebylo to nic platné. Remus vyskočil ze svého úkrytu a povalil Elizabeth na zem, ale nebyl to konec jejích nadějí. Po krvežíznivém vlkodlakovi skočil velký černý pes. Dívka s několika krvavými ranami na rukách se rychle zvedla, ale neutekla. Schovala se za strom a pozorovala zápas dvou velkých tvorů. Pes neměl proti vlkodlakovy moc velké naděje, ale aspoň zachránil mladé ženě život, tedy aspoň prozatím. ´Proč neuteče pryč? Proč tam stojí?´říkal si v duchu, když jí zahlédl za stromem. Ani jeho silné zaštěkání ženu neodradilo k úprku. Vlkodlak už na nic nečekal a zakousl se psovy do boku. Ten vydal jakýsi hlasitý zvuk podobný zaječení. Ale nevzdal to, nehodlal dnes večer zemřít, ani jeden. I vlkodlak měl na těle spoustu ran, které se daly jedním škrábnutím otevřít. A taky se mu to povedlo .. vlkodlak zaskučel bolestí, když mu pes jedním ostrým drápem otevřel starou krvavou ránu na břiše .. oba krvácely, oběma docházely síly … jenomže Sírius věděl na koho útočí, zato Remus ne. Elizabeth strachy mlčela za stromem, chtěla vědět jak to dopadne …
Pes sbíral poslední síly aby vstal … sotva se držel na čtyřech, ale vlkodlak by taky unavený a zesláblý … byl žíznivý po krvi. Jenomže Sírius myslel jako člověk a jednal jako člověk a došlo mu, že svého nejlepšího přítele nechce zabít, nechce mu způsobovat bolest, ale co má dělat? Má se nechat zabít? Ne, to ne … Tak co teď? Zůstat nebo utéct? Ale co Elizabeth? Otočil se za sebe, ale dívka za stromem nebyla … zdálky slyšel rychlý klapot podpatků … konečně je pryč. Obrátil se zpátky jenomže ani on tam nebyl … schovává se někde aby na mě mohl zaútočit?
Nebo je natolik vyčerpaný, že prostě utekl a nevrátí se? Ne, něco se muselo stát.
Přeměnil se zpátky na člověka … kapesníkem, který měl v kapse si držel krvavou ránu na boku a pomalu obcházel nejbližší okolí. Když zašel za jedno husté křoví, naskytl se mu pro něj velmi zlý pohled … Remus, už jako člověk, ležel nehybně na zemi, slabě dýchal. Sírius k němu dokulhal, klekl si a snažil se svého kamaráda probudit.
„ Reme, no tak … probuď se.“ Siriovy tekly slzy po tváři, když se díval na svého bezvládného přítele. Remus stále nereagoval, puls měl slabý … přece ho ten zápas tak nevyčerpal … jenomže pak si všiml velké krvavé rány na břiše .. a ta byla mnohem hlubší než tu co mu udělal a byla taky čerstvá … ale od koho je? Že by si jí udělal sám? Ale proč? ´Nejsme tu sami´řekl si sám pro sebe Sírius a opatrně se zvednul. Stoupl si kousek dál od Rema a rozhlížel se kolem sebe … ani nevěděl co vlastně hledá, tedy pokud tu ještě někdo nebo něco je. Otočil se na druhou stranu směrem k chodníku, ale tam také nikdo nebyl. Sírius byl pes, dokázal vycítit jiného psa a to mu právě v tuhle chvíli pomohlo. Otočil se zase zpátky a viděl velkou černou dogu, jak stojí nad jeho kamarádem. Doufal, že ho neviděl (nebo neviděla?) dřív než se proměnil zpátky v psa. Oba stály kus od sebe a čekaly co se bude dít … Sírius byl pořád ještě vyčerpaný z předešlého zápasu, ale doufal, že zvládne i tenhle. Pomalu šel dopředu, opatrně … nechtěl boj vyprovokovat, čekal na soupeře. Jenomže doga na nic nečekala … vrhla se po Siriovy … ten se bránil jak nejvíc mohl, ale utržil příliš mnoho ran … docházely mu síly, ale přece se nenechá porazit. Kousanec do nohy dogu trošku polekal, nečekala protiútok … šla k Removi, tušila jakési přátelství mezi psem a člověkem a chtěla je oddělit. Sírius zuřivě zaštěkal a rozběhl se k ní, jenomže než stačil zaútočit, doga se zakousla Removi znovu do břicha … ten zasténal, jen slabě … zasténal bolestí naposledy …
Sírius viděl jak jeho kamarád, jeho nejlepší kamarád zemřel … v očích Remova vraha bylo vidět zlo .. čiré zlo … v Siriovy se všechno vzbouřilo, hodlal Rema pomstít, i kdyby za to měl zaplatit i svým životem. Sírius znovu strašlivě zaštěkal a rozběhl se proti ní .. zakousl se jí do krku .. proměnila se zpátky. Sírius nevěřil vlastním očím ! Byla to dívka, kterou před Remem zachránil – byla to Elizabeth. Také no se proměnil zpátky, ale ani přes její prosby jí nepomohl, nechal jí pomalu umírat, nechal jí vykrvácet … byla to jeho hořkosladká pomsta za Removu smrt …
Komentáře
Přehled komentářů
Úžasné bravo! (jeden z mála textů kde je Remus ale ne Tonksnová)
Pěkný!
(Svorka-Hanka, 11. 1. 2009 13:30)Tohle se ti opravdu povedlo! Je to sice malinko-ehm, drastický, ale moc pěkný. Akorát by mě zajímalo, jak dopadl Sirius.
LUXUSNÍ POVÍDKA
(AMY LEEEE, 2. 6. 2008 21:37)nádhernýýýýýýýýý - hořkosladká pomsta úžasnej zvrat na konci máš dokonalou fantazii - krásný nevim co říkat dál snad jenom.........GRATULUJU
!!!!!!!!!!!!!!
(šarlot, 4. 5. 2007 16:55)No, tak myslím, že tohle bylo velmi povedené, sice trochu drastické, temné a depresivní, ale je to určitě přínos do světa Harryho Pottera-přesněji povídek!
Výborné!
(Mihari, 10. 8. 2012 14:53)